Prašná věž - Mihulka
24. května 2011 v 21:05
Průchodem z Vikářské ulice lze vstoupit na severní parkán Pražského hradu s věží Mihulkou. Byla vystavěna koncem 15. století jako součást nového opevnění, které projektoval Benedikt Ried. Jméno Mihulka pochází zřejmě až z 19. století. Dříve se věži říkalo postupně Nová, Kulatá bašta, Laboratorium nebo Švédské laboratorium a Prašná věž.
Prašná věž byla nejmohutnější z dělových věží, jejíž obrané kvality však nebyly nikdy vyzkoušeny. V 16. století v ní bydlel zvonař kovolijec Tomáš Jaroš (autor Zpívající fontány z Královské zahrady). V době Rudolfa II. zde byla alchymistická dílna, později sklad střelného prachu. Až do 20. století byly v Mihulce byty kostelníků katedrály sv. Víta
Letohrádek královny Anny
24. května 2011 v 21:03
Královský letohrádek, zvaný také Letohrádek královny Anny, dal budovat Ferdinand I. v letech 1538 - 1560 na východním okraji Královské zahrady. Na arkádovém ochozu a bohaté reliéfní výzdobě pracovali italští kameníci, nástavba prvního patra a unikátní zastřešení je dílem Hanse Tirola a Bonifáce Wohlmuta. Letohrádek byl určen pro dvorskou zábavu a zpříjemnění pobytu v zahradě.
Na konci 18. století získala Letohrádek k užívání rakouská armáda a po jejím pobytu musela být v roce 1836 zahájena rekonstrukce. Při ní vzniklo monumentální schodiště a výzdoba sálu v prvním patře - nástěnné malby s náměty z českých dějin.
Dnes slouží Královský letohrádek především pro výstavy výtvarného umění a uměleckého řemesla.
Italskou inspiraci Letohrádku prozrazuje i úprava přilehlé části zahrady - giardinetto s pravidelnou kompozicí záhonů. Bronzová Zpívající fontána je dílem Tomáše Jaroše z let 1564- 68. Zvláštní, zvonění zvonů podobný zvuk dopadajících kapek je nejlépe slyšet přímo pod širokou spodní mísou fontány.

Jízdárna Pražského hradu
24. května 2011 v 20:59
Barokní průčelí Jízdárny Pražského hradu z konce 17. století tvoří téměř celou jednu stranu ulice U Prašného mostu, která vede na Pražský hrad ze severní strany, přes Jelení příkop.
V polovině 20. století byla Jízdárna adaptována ve výstavní síň.
Zároveň byla původní letní otevřená jízdárna zastavěna garážemi. Na jejich střeše byla upravena zahrada, z níž se otvírá zajímavý, neobvyklý pohled na katedrálu sv. Víta a část severního opevnění Pražského hradu.

Archckeologický výzkum - pokračování
24. května 2011 v 20:49
Soustředěný archeologický výzkum hradu přináší od roku 1925 nové cenné nálezy, které doplňují poznávání různých stránek života na Hradě v minulosti. Fond nálezů je velmi pestrý. Převládají v něm střepy z různých nádob, zlomky stavebních článků, kachle z kamen, zlomky skla z okenních tabulek i z nádob, různé kovové předměty, mince, výrobky z kosti, ojediněle se objevují i šperky.
K nejvzácnějším nálezům patří šperky z 10. století nalezené v hrobech pohřebiště na území Bažantnice a Lumbeho zahrad. Zemřelým, kteří byli aspoň zčásti příslušníky knížecí družiny, byly ponechány zlaté a stříbrné ozdoby, z nichž některé byly zřejmě dovezeny z Velké Moravy a jiné vyrobeny v Čechách podle velkomoravských předloh. Z nejbohatších hrobů pocházejí bubínkové náušnice zdobené granulací (drobnými zrnky), náušnice se zvířecími hlavičkami, gombíky (kulovité knoflíky) se skleněnými napodobeninami kamenů, esovité záušnice a další šperky.
Ze vzácnějších nálezů staršího data je třeba jmenovat alespoň skleněný tzv. arabský pohár ze 13. století, zdobený zlaceným nápisem a stylizovanými delfíny, a soubor keramických nádob z období 12. a 13. století, nalezený v tzv. románské studni v suterénu jižního křídla.
Mohutné vrstvy přímo pod okny bývalého Rožmberského paláce tvořila zejména stavební suť a pod ní velké množství kuchyňského odpadu z 15. - 16. století. Vedle obvyklých střepů z kuchyňského nádobí tu ovšem byly nalezeny i fragmenty kvalitní stolní keramiky, skleněných pohárů a malovaných lahví. O bohatosti jídelníčku svědčí zvířecí a rybí kosti, ale také ulity šneků a lastury ústřic.
Mezi nejhodnotnější nálezy patří kachle z několika honosně zdobených kamen. Figurální reliéfy, zhotovené zřejmě podle kvalitních grafických předloh, byly opatřeny vícebarevnou polevou a v některých případech dokonce ještě pozlaceny.
Archckeologický výzkum
24. května 2011 v 20:46
Archeologické nálezy na Pražském hradě v 19. století byly spojeny především se stavebními pracemi na dostavbě katedrály sv. Víta a při opravě chrámu sv. Jiří. První a dosud největší soustavný průzkum byl proveden v letech 1925 - 1929 v souvislosti s úpravou Pražského hradu na sídlo prvního prezidenta Československé republiky. Po skončení hlavních výzkumných prací v roce 1929 pokračovaly záchranné výzkumy různého rozsahu. Hlavním výsledkem tohoto období bylo vytvoření první reálné představy o nejstarší podobě Pražského hradu.
Po roce 1945 byly prováděny některé přestavby v areálu Hradu a během nich pokračoval i archeologický výzkum. V letech 1950 - 1951 byl objeven nejstarší křesťanský kostel na Pražském hradě, kostel Panny Marie z konce 9. století. Výzkumy v klášteře sv. Jiří (1959 - 1963) vedly mj. k odkrytí nejstaršího pohřebiště přemyslovských knížat. Na konci 70. let bylo objeveno kostrové pohřebiště z konce 9. až počátku 11. století v Lumbeho zahradě za Jízdárnou Pražského hradu.
Od začátku 80. let byly vedeny další výzkumy, které přinesly např. upřesnění podoby románského knížecího paláce. Úplný záchranný výzkum a předstihový archeologický výzkum je prováděn i v současnosti. K nejnovějším výsledkům patří objevy v Lumbeho zahradě z roku 1996 - sídelní a výrobní objekty z období pravěku, kostrové hroby kultury se šňůrovou keramikou a ze starší doby bronzové (kultura únětická). Nejcennějším nálezem z období novověku byl renesanční keramický vodovod na pitnou vodu.
Prostory archeologických vykopávek
Svědectvím o intenzívní výzkumné archeologické činnosti jsou pozůstatky různých staveb a dalších zaniklých objektů, nalézajících se v podzemních prostorách Hradu. Část z nich je přístupná veřejnosti.
Nejstarší zděnou stavbou jsou pozůstatky kostela Panny Marie, založeného knížetem Bořivojem I. před rokem 885. Jde o druhý nejstarší kostel v Čechách a nejstarší v Praze. Kostel měl podobu prosté jednolodní stavby s apsidou, v interiéru byl odkryt hrob knížete Spytihněva (895-915) a jeho manželky. Dochovaná severní část kostela se nachází v Obrazárně Pražského hradu v sousedství průjezdu mezi II. a IV. hradním nádvořím. Patrné je zdivo kostela, část podlahy z opukových dlaždic a základy oltáře v apsidě. Kostel je viditelný průhledem ze zmíněného průjezdu nebo oknem z Obrazárny.
V podzemí chrámu sv. Víta se nacházejí části starších kostelních staveb, stojících na témže místě před výstavbou dnešní katedrály. V turisticky běžně přístupném prohlídkovém okruhu je možné shlédnout zdivo severní apsidy rotundy sv. Víta, založené ve 30. letech 10. století knížetem sv. Václavem. Lépe zachované části jižní apsidy s hrobem tohoto světce nejsou návštěvnicky přístupné. Z románské baziliky sv. Víta je viditelná část východní krypty sv. Kosmy a Damiána s hlavní apsidou a východní části severní lodi s apsidou. Severně od románské baziliky se nacházelo sídlo svatovítské kapituly, tzv. Klášter kostela pražského. Jižní zeď jeho ambitu sousedí s královskou hrobkou. Prohlídkový okruh je doplněn četnými architektonickými články z románské baziliky.
V prostoru mezi chrámem sv. Víta a budovou Starého proboštství je deskou přikrytý prostor vykopávek, pohledově přístupný mříží ze III. hradního nádvoří. Tento prostor v sobě skrývá základy biskupské kaple sv. Mořice z 11. století a jihozápadní část románské baziliky sv. Víta (část západní krypty s apsidou a jižní část transeptu s několika hrobkami).
Navazující prostor uchovávající severní zakončení románské chodby, která spojovala chrám sv. Víta s kostelem sv. Bartoloměje, který stál ve 12. - 13. století uprostřed dnešního III. nádvoří, není návštěvnicky přístupný.
Pod dlažbou III. nádvoří zůstala zachována část archeologických vykopávek krytá železobetonovou konstrukcí. Rozkládá se před vstupem do Starého královského paláce a v pásu podél jižního křídla. Prostorem vykopávek prochází jen úzký koridor, který vede z gotického podlaží Starého královského paláce až do jihozápadního rohu III. nádvoří. Začíná u základů zaniklého křídla královského paláce, které bylo postaveno po polovině 13. století. Dál komunikace prochází suterénem většího domu ze 13. století a dvěma gotickými domy. Po jižní straně jsou patrny zbytky starší kamenné zástavby, a to nároží malého domu a zdivo většího domu o dvou místnostech. Tyto románské stavby pocházejí z konce 12. nebo ze začátku 13. století a jsou mnohem menší než sousední domy gotické. Ještě skromnější byla podle nalezených pozůstatků nejstarší obytná zástavba v 10. a 11. století. Tvořily ji jednoduché roubené domy, obvykle o jedné místnosti.
Zajímavé jsou pozůstatky obranného valu, který chránil hradiště v době od konce 9. do první poloviny 12. století.
V prostoru vykopávek jsou i základy románského domu, objevené v roce 1944 při hloubení požární nádrže na Hradčanském náměstí. Jejich zdivo bylo tehdy rozebráno, přeneseno do Hradu a zde, v prostoru vykopávek znovu sestaveno.
Prostor vykopávek pod III. nádvořím je výjimečně přístupný po předchozí dohodě s archeologickým pracovištěm a Odborem památkové péče KPR.
Pod rajským dvorem kláštera sv. Jiří je skryt další prostor vykopávek, který není návštěvnicky přístupný. Zdivo starších fází kláštera objevil I. Borkovský při výzkumu v letech 1959 - 62. Prostor zdejších vykopávek vymezují základy současné křížové chodby.
Několik prostorů s archeologickými situacemi obklopuje také Starý královský palác. Pod Severním palácovým dvorkem je možno shlédnout fragmenty valového opevnění z 10. století, románskou ohradní zeď dvorku, který se nacházel severně od románského knížecího paláce.
Dvorek byl od 13. století zaplňován různými menšími stavbami a přístavbami ke knížecímu paláci. Pod Jižním palácovým dvorkem se nachází několik tarasních zídek, které vymezovaly cestu, směřující od 12. století do zaniklé brány v Jižní věži vedle knížecího paláce. Cesta vycházela z dnešního Pětikostelního náměstí na Malé Straně a strmý svah překonávala několika serpentinami. Severní vyústění této cesty v podobě hlubokého obezděného úvozu je dochováno pod Sloupovou síní Václava IV. v západní části Starého královského paláce. Žádný z uvedených prostorů není návštěvnicky přístupný.
Archeologické nálezy
Vladislavský sál
24. května 2011 v 20:32
Jednou z nejpamátnějším místům na Pražském hradě patří Vladislavský sál, neboť zde docházelo k nejvýznamnějším státním aktům. V průběhu své téměř pětisetleté historie nicméně sloužil především jako holdovací síň českých králů.
Vladislavský sál je pozdně gotická práce Benedikta Rieda z Pístova. Dal jej postavit král Vladislav Jagellonský, když se rozhodl přestěhovat z Králova dvora na Starém Městě zpět na Pražský hrad.
Nový sál se začal stavět na místě tří místností v II. patře Karlova paláce v roce 1486 a byl dokončen v roce 1502.
Sál měl především reprezentační funkci a po korunovaci se v něm vzdával hold panovníkovi. Korunovační slavnosti bývaly spojeny i s rytířskými turnaji. Tomuto účelu sloužily i Jezdecké schody s proslulým kamenným žebrovým, kudy se vjíždělo na koncích až do sálu. Ve dnech neslavnostních byl Vladislavský sál velkou krytou komunikační prostorou, kudy se chodilo do královských kanceláří nebo do zasedacích síní. Protože zde byl tak čilý provoz, není divu, že se po obou stranách oken usadili obchodníci, dobové rytiny nám ukazují Vladislavský sál i jako rozlehlé společenské a tržní středisko.
Konala se zde ale také zasedání stavovských sněmů. V současné době je Vladislavský sál již tradičně spjat se slavnostním aktem volby prezidenta republiky a dalšími státně politickými akty.
Délka sálu je 62 metrů, šířka 16 metrů a výška 13 metrů. Ve své době byl největším světským sálem v Praze.
Z Vladislavského sálu je vchod do takzvaného Ludvíkova paláce, bočního křídla přistavěného k starému paláci Vladislavem a Ludvíkem Jagellonským.
Po Jezdeckých schodech můžeme vyjít z paláce na náměstí U sv. Jiří nebo sejít do prostor gotického paláce pod Vladislavským sálem.

Počátky historie Pražského hradu
24. května 2011 v 20:08
Počátky historie Pražského hradu sahají až do poloviny 9. století, kdy se stal sídlem rodu Přemyslovců. Do počátku 14. století vyrostla v areálu Hradu řada paláců vládnoucích knížat a později českých králů a rovněž paláce biskupů a sakrální stavby, toto vše chráněno mohutným opevněním. Roku 1344 položil král Karel IV. základní kámen katedrály svatého Víta a povolal k její stavbě francouzského architekta Matyáše z Arasu, po jeho smrti mladého Petra Parléře (roku 1356).
Po poškození za husitských válek povstal Pražský hrad k nové slávě za panování Vladislava Jagellonského, který dal před rokem 1493 postavit veliký Vladislavský sál (62 x 16 metrů) s nádhernou klenbou (architekt Benedikt Ried), první stavbu s renesančními prvky v Čechách. Dalšího rozkvětu doznal Hrad za panování císaře Rudolfa II. V letech 1753 až 1775 byl Pražský hrad z rozhodnutí Marie Terezie přestavěn a to podle projektu vídeňského dvorního architekta Niccoly Pacassiho. Dílo vedl stavitel Anselmo Lurago s Antonínem Kunzem, od roku 1765 pak Antonín Haffenecker. V dnešní době jsou historické objekty Pražského hradu ve správě Kanceláře prezidenta republiky.
